Taky už to cítíte? Tu novou svěží vůni, ten jarní větřík, jež teď začíná pronikat skrz zbytky starého, dosloužilého či ještě skomírajícího v celé přírodě, tedy ve všem kolem nás i v nás? Ano, je to náročný čas a zároveň tak živý a krásný! Příroda se teď po dlouhém období zvnitřnění, ztuhlosti, střádání sil a zpomalení dává krok za krokem do velkolepého vášnivého tance pohybu, plodnosti, nových projevů života...

V rámci ročního cyklu je nyní čas nejintenzivnější, nejtěsnější konfrontace dvou diametrálně odlišných sil – síly zimy, Moreny a síly léta, Vesny. Nové klíčky prorážejí skrz starou uschlou trávu či dávno spadané rozkládající se listí, počasí v jednu chvíli hřeje a laská vše živé svým teplem a v druhou chvíli vše uzamkne do stále ještě mocného mrazivého sevření.

  Síla dne a síla noci jsou si tak blízko – v období kolem rovnodennosti vychází a zapadá Slunce nejkolměji k povrchu Země, tudíž rána i večery trvají velmi krátce. Mladá, svěží, radostná, průbojná, na nic se neohlížející síla Berana, síla nejmladšího znamení zvěrokruhu, síla ohně se tu střetává se silou znamení Ryb, znamení nejstaršího, naprosto odlišného od jejího nástupce snad ve všem, na co si jen vzpomeneme, se sílou vody. Život a smrt jsou si teď tak blízko...

Nám všem známá jarní únava je v období takového střetu naprosto namístě a je dobré ji respektovat. A to obzvláště v současném náročném dění. Mladé klíčky vyrážející s takovou smělostí do nového života vyžadují péči a ochranu – teplo Slunce, vodu a ochranu a výživu Země...jen tak z něj může vyrůst krásná voňavá květina či statný strom.Tak se teď často ptám sám sebe: Co se ve mně v těchto časech probouzí k novému životu? Co nového v sobě chci nechat vyklíčit, vyrašit? A jak to udělat? Čemu věnovat svou pozornost a péči?

Pomáhá mi méně přemýšlet a více důvěřovat Životu a Zemi. Jak na to tak v přírodě koukám, tak vše, co klíčí a rodí se a je skutečně životaschopné má zároveň význam pro celek, celou přírodu, je to zároveň služba tomuto celku, jehož je součástí. Je to svým způsobem velmi prosté a zároveň velmi moudré. Podobně je to s mými novými zrozeními, novými klíčky. A co je v mém životě skutečně životaschopné mi napovídá mé tělo, tělo, které stále více vnímám jako součást Země, tělo, které dokáže naslouchat moudrosti Země. Třeba skrze svá – má chodidla, ve spojení s dechem mého těla a středem, centrem mého těla.

Prostě a jednoduše se učím být bdělý a vnímavý při kontaktu se Zemí...jak se mi při té které činnosti dýchá, jestli ta či ona činnost vychází z mého středu...a Země skutečně hovoří, je to skutečně živá bytost...

...a tělo skutečně hovoří...

...tak šťastné jarní kroky!